Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lidé bez tváře III.

19. 08. 2017 13:48:44
... rozespale nahmatal telefon na nočním stolku a vypnul vyzvánění; spal nebo bděl, nevěděl jistě. Žádné sny se mu už hodně dlouho nezdály, nebo si je nepamatoval; zato nyní si nebyl jist, zda to co mu nedalo spát, nebyl jen sen

***

A právě přesně tak se mu dnes ráno po probuzení jevilo vše, co včera zažil, nebo co si možná jen myslel, že zažil; a to tím spíš po dnešní noci, kdy nemohl usnout a kdy se mu neustále vracely a v mysli promítaly obrazy z předešlého dne. Jakmile totiž skončil se psaním, nalil si panáka whisky a dal si v klidu jednu cigaretu, až pak si šel lehnout, tak jako obvykle; a právě tehdy se vše vrátilo, jako se vrací vhozený bumerang a on nebyl schopen vůbec zabrat. A měl pocit, že probděl téměř celou noc, možná zabral až někdy nad ránem, jen na malou chvíli, ale nemohl se stále zbavit pochybností.

Možná, že po probuzení zase usnul a propadl se zpět do svého snu? Nebo to nebyl sen a vše to byla skutečnost, realita? Nevěděl a nebyl si už vůbec ničím jist, ale chvílemi měl pocit, jako by se nic z toho vlastně nestalo, že to jen jeho fantasie jede asi i v noci na plné obrátky. Tím spíš, jaký je jeho vztah k novodobým technologiím a podobným věcem. A přitom to vše bylo tak reálné, že nebyl schopen vůbec určit, kdy přestal snít a kdy bděl; a taky ho náhle napadlo, jestli vůbec pracoval. Pamatoval si jen, že než se pohroužil do psaní, byl rozhodnut jet do města a zjistit, zda-li se i tam stalo to, co se domníval, že se stalo zde. Jenže stalo se zde vůbec něco? To bylo to, co nebyl ani při nejlepší vůli právě nyní schopen s definitivní platností určit a posoudit.

Prudce se zvedl z postele, až se mu zamotala hlava. Chvíli pak seděl s hlavou v dlaních, dokud to nepřešlo. Šel do kuchyně a šel bos, nehledal ani pantofle jako obvykle; šel si postavit vodu na kafe a stále přitom přemýšlel o včerejších událostech. Musím si dát kafe a srovnat si myšlenky, říkal si v duchu; cestou vyhlédl velkou prosklenou stěnou přes terasu na ulici, kde se ovšem nic zvláštního nedělo. Ne v tuto dobu. "Pojedu do města a cestou tak zjistím, jaká je vlastně realita, a jak se věci skutečně mají. Jestli se mi to vše jen nezdálo, jestli jen nejsem přepracovaný." opakoval si v duchu, tak jako v noci a stále dokola. Jeho pocit, že vše co se odehrálo je tak nereálné, že se mu asi vše pouze zdálo, sílil tak, jak odeznívali ony snové myšlenky z právě probdělé noci, které ten pocit jen umocňovaly. Tu ho napadlo, podívat se, co napsal a zkontrolovat také, kolikátého dnes je a co je vlastně za den. Stávalo se mu totiž poměrně často, že jsa pohroužen do své práce, přestával vnímat čas i realitu, a to tak, že zapomněl občas i na to, je-li noc či den.

Tak totiž někdy prožíval psaní, pohroužen do snového děje natolik, že zcela ztrácel pojem o okolním světě. Šťastné chvíle, dalo by se možná říci pohledem někoho jiného; ovšem pro něj by to mohlo být docela zničující, bylo-li by tomu tak. "Co když je to vše jen výplod mého chorého mozku?" napadlo ho už po několikáté. Pochybnosti o tom, co se stalo, a také o tom je-li schopen rozlišit realitu od svých snových vizí, možná od děje toho o čem zrovna píše, by mu příliš nepomohli. Bez toho je mnohými vnímán jako podivín a nepřístupný člověk, což byla zčásti pravda.

Došel do kuchyně a postavil si vodu na kafe. Pak zamířil k pracovnímu stolu, otevřel notebook, zapnul ho a zadal přístupové heslo. Mezitím než vše naběhlo, šel a zalil si kafe; voda byla už příliš vroucí, takže se na kávě neudělala vůbec žádná pěna, tak jak to měl rád. Dnes mu to bylo celkem jedno, zapálil si cigaretu a sedl si k barovému pultu; ruce se mu trochu třásly, což poznal na vibrující cigaretě, mezi prsty. Chvíli pozoroval třesoucí se cigaretu a napadlo ho, že by si měl dát pauzu nejen od psaní, ale hlavně od ponocování, od způsobu života, jaký nyní vedl; prostě dát se trochu dohromady, snad pravidelněji jíst a spát, trochu se taky hýbat, sportovat, zajít mezi lidi a podobně.

Pult se dvěma vyššími židlemi, oddělující kuchyňský kout od zbytku jediné veliké obytné místnosti, sloužící zároveň jako pracovna i ložnice, sloužil taky jako jídelní stůl. Koukal nyní z dálky na notebook a přemýšlel o tom, co vlastně večer naposledy dělal, kolik toho napsal. Šel k počítači a otevřel složku dokumenty a pak podsložku román. Vůbec nic nového nenapsal, nebo to neuložil, jak zjistil. Nepřibila totiž ani čárka. "Nemožné! Vím přeci, že jsem začal psát!?" Nešlo mu to moc do hlavy. Jukl na datum, dnes byl pátek 13; a včera bylo dnes, byl to tedy všechno jenom sen, uplynul jen jeden den. To je teda fór, pomyslel si. Asi vážně už blbnu! Tak dost! Dopil kafe a zapálil si novou cigaretu.

Mezi tím vším, jak procházel po bytě, aby si vše ujasnil a srovnal myšlenky, se i pomalu oblékal; přitom všem přemýšlel, co a jak dál nejlépe udělat. Nejlepší asi bude, když si zajede dotankovat a cestou jistě pozná a potvrdí si, že se nic nestalo. Musím se jít trochu opláchnout, uvědomil si, že dočista zapomíná i na hygienu. Pomalu šel do koupelny a opláchl si studenou vodou obličej. Až nyní, kdy zvedal hlavu, dlouze se na sebe zadíval do zrcadla a trochu se lekl; jen na malou chvíli zahlédl podivný, šklebící se žluto-bílý tvarohovitý útvar, měnící svůj tvar i barvu, tak jako jej mění měňavka. A jen jeho modré oči mu napovídali, že se dívá sám na sebe. A chvíli se na sebe díval tak, jako se na sebe dívá někdo, kdo pochybuje o svém duševním zdraví. S pootevřenými ústy ještě chvíli zíral do zrcadla. Nyní teprve viděl sám sebe. Vrásky kolem očí a tmavé kruhy pod nimi, svraštělé čelo i obočí. "No, ty máš fakt dost hochu" ... zašklebil se do zrcadla.

***

Vzal klíče od vozu a vyšel z bytu. Na chodbě cestou do garáží také nikoho nepotkal, a tak nasedl a jel k pumpě natankovat. "Chlápek" u pumpy, jeden z mála lidí, které celkem dobře znal, ho s úsměvem zdravil. "Dobré ránko, plnou jako obvykle" ptal se a aniž by čekal na odpověď, vrazil pistoli do otvoru nádrže, kterou on právě otevřel a zacvakl zarážku automatického tankování. "Zdravím, jo plnou" díval se na chlápka, který vypadal normálně jako vždy. "Můžu se Vás na něco zeptat", promluvil po chvilce zaváhání, kdy z něj nespustil oči. "Ale jo, bezevšeho" řekl chlápek s pobaveným úsměvem, "já vás znám, vy tu nejste moc dlouho, tady u nás, že jo" dodal jakoby otázkou, spíše však to bylo pouhé konstatování v reakci na jeho podivný dotaz. "Ne nejsem, a chtěl jsem se zeptat, jestli jste včera nepozoroval něco divného. A taky jestli máte fejsbook a jak se vám to celé zamlouvá, jestli teda jo." Chlápek zvedl hlavu a chvíli se na něj pozorně díval, až pak odpověděl.

"Co myslíte tím "divného"? Ne, nic jsem nezaznamenal. No jo, ale mám ho taky, alespoň můžu juknout co zajímá moje děcka a o čem si s kamarády povídají" zachechtal se, "vlastně, je to celkem fajn, mně by s takovou otevřeností určitě nic neřekli. No, ale já osobně ho teda jinak moc nepoužívám, stejně jsem věčně tady v práci, mám tu pumpu v pronájmu, takže času na zábavu a vysedávání u počítače není nikdy nazbyt. Proč se vlastně ptáte?" dodal zvídavě a bez okolků. "No, přemýšlel jsem, jestli si ho mám taky zprovoznit, snad jen kvůli práci, kontaktům a tak podobně; a včera jsem byl na náměstí a tam na té nové obrazovce, běžela zase ta reklama, znáte to asi ... ", zamlouval dotaz i svůj prapodivný vztah, nejen k těmto novodobým médiím. Náhle si připadal jako kdysi domorodí obyvatelé tzv. třetího světa, kteří se ze strachu nechtěli nechat vyfotit, aby jim tak nebyla ukradena tvář či duše. "No jo no, to sou ty novoty" chlápek se jen pousmál a zeptal se, jestli je libo doklad o zaplacení. "Díky ani ne" odmlčel se na chvíli, "ale jinak díky moc" obrátil se na pumpaře " ... ani nevíte, jak moc jste mi pomohl" dodal a podával chlápkovi peníze za benzín. Ten se jen pousmál a zvedl ruku, tak jako když salutují vojáci. Napodobil zcela automaticky jeho pohyb, vlezl do auta a zamířil si to v klidu domů.

Doma se pak posadil k počítači a přihlásil se na fejsbook. Udělal vše nezbytné, co k tomu bylo potřeba a k čemu byl aplikací vyzván; a dal tam dokonce i svou fotku. Uvědomoval si, že tam bude jen to, co tam sám dá, co sám zveřejní. A kupodivu nepocítil žádnou zvláštní či jinou změnu a nepřišel ani o tu svou tvář; tedy zcela jistě ne pouhým přihlášením. Dokonce se mu snad i trochu ulevilo.

***

PS: Věnováno všem, kteří mají nějaký problém s FB a s novými technologiemi vůbec. A snad i svým známým a přátelům, aby třeba o něco lépe a snáze pochopili můj prapodivný vztah k FB a také liknavost v účasti a v reakcích na příspěvky. A mějte pěkné dny, pokud možno. ;o)))

*****

- ká -

Autor: Karel Ábelovský | sobota 19.8.2017 13:48 | karma článku: 6.88 | přečteno: 172x

Další články blogera

Karel Ábelovský

Wokno do jinam ... něco od vody

... jen krátké zastavení, tedy především pak na prašných cestách, které vždy osvěží díky zřídlu pitné a zurčící vody nejen tělo, ale díky náhodným, přesto přirozeným zákoutím, posléze i cestovatelskou a taky přírody milovnou duši.

20.9.2017 v 16:36 | Karma článku: 11.77 | Přečteno: 124 | Diskuse

Karel Ábelovský

Krátká rozloučení (a nejen s létem)

... jen na malou chvíli se odmlčet a dát si pauzu, nevím, je-li to nutnost nebo jen mé zbožné přání - a tak to zkusím, třeba jen na chvíli, kdo ví - další fotoplk o ničem, jak už je mým "dobrým" zvykem

10.9.2017 v 16:27 | Karma článku: 10.58 | Přečteno: 160 | Diskuse

Karel Ábelovský

O vyhánění čerta ďáblem

... můžeme psát celkem dobře všichni, neb asi každý z nás, o tom něco málo ví. A tak možná přesněji, o volbách, voličích a jejich příklonu k podivným řešením. A dalo by se to snad i parafrázovat, jako "česká folič, toprá folič".

9.9.2017 v 14:15 | Karma článku: 18.29 | Přečteno: 639 | Diskuse

Karel Ábelovský

O vymývání mozků II - drbnám a tlučhubům navzdory

... kolik lží a polopravd "vyfutrovaných" navíc vlastním, často pokřiveným a vykonstruovaným vnímáním skutečnosti, zde můžeme denně číst? A kolik lidí si uvědomuje ten obrovský rozdíl, mezi fakty a pouhými smyšlenkami autora?

5.9.2017 v 13:42 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 706 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Vůně drožďové pomazánky

Babička byla receptový experimentátor. Vždycky když dostala nový recept, šoupla si brýle na dálku na čelo, nasadila čtecí brýle a polohlasně luštila obsah. Takhle objevila třeba patizony.

23.9.2017 v 17:44 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 56 | Diskuse

Martin Mařák

Listy z Umwurfu

Umwurf si musíš najít sám, neboť k němu nevede žádná značená cesta, je prostě schovaný někde v hlubinách, či výšinách hor, uprostřed lesů, kde tě nebudou otravovat zástupy turistů a podobně.

23.9.2017 v 16:00 | Karma článku: 6.29 | Přečteno: 106 | Diskuse

Robert Brinda

Noční můra houbařů.

Kategorizuji houbaře: Takyhoubař - houbař - pan houbař - mykolog. Pan houbař by měl znát aspoň deset hub jedovatých a nejméně dvacet jedlých. Protože to splňuji, považuji se za pana houbaře. Občs mi ale zvědavost nedá a hledám:

23.9.2017 v 14:15 | Karma článku: 9.13 | Přečteno: 406 | Diskuse

Štěpán Bicera

Liberální Berlín?

V článku MF Dnes "Evropský den D" se píše: "celé své jméno si Tomáš nepřeje zveřejnit... V liberálním a levicově orientovaném Berlíně by přiznání sympatií k AfD, bylo společenskou sebevraždou." Známe to i ze zdejších diskuzí.

23.9.2017 v 13:40 | Karma článku: 29.12 | Přečteno: 530 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak pojmenovat politiky?

Dnes tu máme další kolo naší soutěže o hledání nejpřiléhavějšího pojmenování určitého fenoménu, po atomové elektrárně a sexu přicházejí na řadu naši milí politici. Aby ne, blíží se volby, tak je to téma aktuální

23.9.2017 v 13:30 | Karma článku: 8.26 | Přečteno: 161 | Diskuse
Počet článků 738 Celková karma 14.21 Průměrná čtenost 1261

_____________________________________________

„Jestli se cítíš dobře, uklidni se, ono tě to určitě brzy přejde.“ ... neznámý autor 

_____________________________________________



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.