***
Zdá se vám ta otázka snad hloupá? Tak si na ni zkuste odpovědět. Není to zas až tak jednoduché. Dodnes je například Klausovi vyčítáno, když řekl, že nedokáže rozeznat původ peněz. No, popravdě já když se dívám na prachy, tak taky nevím, pocházejí-li z těžké dřiny v dole, nebo jsou to krvavé peníze z afrických diamantů, nebo nakradené prachy z dob zabavování majetku, z dob znárodnění, a konec konců třeba i špinavý prachy získané privatizací, podvodem například. Klaus to asi myslel trochu jinak, ale na druhou stranu, ti co ho kritizovali, měli minimálně pravdu v tom, že stát má snad jisté možnosti, jak zjistit z jaké činnosti peníze pocházejí, tedy minimálně pocházejí-li z činnosti transparentní nebo naopak. Jinou otázkou pak je, chce-li to "stát" vůbec vědět?
Ale vraťme se k původní otázce, je-li to dobré či nikoliv. Podívat se na to lze z mnoha úhlů. Já si myslím, že z jednoho takového úhlu, je to vlastně dobře. A každý kdo to pochopí, se může jednak účinně bránit a navíc lze mimo jiné například posuzovat, kdo je kdo. Tedy je-li někdo křivák, či nikoliv. Když totiž vím, že tomu druhému jde jen o prachy, nemohu být přece ničím nemile překvapen. Zatímco obráceně? Znáte to, že jo?
***
A tak si myslím, že by bylo nejlepší se už přestat přetvařovat a obviňovat, a každý by měl hezky na rovinu říkat, jak se vlastně věci mají. Ušetřili bychom si alespoň spoustu zbytečných problémů a dohadů, tedy i živné půdy pro populismus pokrytců. Dokonce se domnívám, že například v politice, by to bylo hotové dobrodiní, mající celkově blahodárný vliv. No představte si to, předstoupil by před vás politik, kandidát na cokoliv, a řekl: „vstupuju do politiky proto, že je to dobrej džob“. Třeba takovej Dryml, toho bych já teda určitě nevolil, protože když někdo neřekne přesně, kolik nechá pro ty ostatní, pro ty občany, tak to je neetický; mělo by se to říkat přesně, třeba percentuálně. Kolik se jako rozkrade, a kolik se nechá pro potřeby státu, poskytujícího za vybrané daně plátcům rovné podmínky nejen pro život, také před zákonem, pro pořádek a bezpečnost atd. Samozřejmě ani v takovém případě, by se státní správa řízená politiky, neobešla bez kontroly zúčastněných, při přerozdělování a rozdělování třeba zakázek a podobně. Kontrolní úřady by však mohly být, stejně jako stát, mnohem štíhlejší a efektivnější.
Politik by pak slíbil, kolik procent financí ze sumy o které tak či onak rozhoduje, zpronevěří; kolik z ní dá úředníkům, kolik poskokům co mu jdou na ruku, kolik dohodí svým kamarádům, kolik své straně, tak aby se na svém volitelném místě udržel, protože kam pořád chodit na hlasy, že jo; a taky by řekl, kolik nechá na věci spojené s onou "službou lidu", na státní politiku, na rozvoj měst a obcí, na stavbu silnic, na zdravotnictví a podobně. Mělo by to podle mne mnoho výhod. Volební klání, by pak mohlo probíhat naprosto slušně a transparentně, bylo by to vlastně takové výběrové řízení a nemuselo by se tolik investovat do volebních kampaní, billboardů; tedy by strany nemuseli tak mnoho utrácet a tím pádem ani tolik žádat od státu, nebo od svých příznivců, například. Ti by zas neměli logicky tak velkou potřebu dostat ty prachy rychle zpět. Volby by taky nemuseli být tak často, protože by i strana v opozici, ovládající například kraje, obce, nebyla nucena shazovat vládu jen proto, aby se dostala ke zdrojům.
No jak říkám, vše by bylo daleko průhlednější a přehlednější, lidi by neměli věčně blbou náladu a třeba by i lépe pracovali; a hlavně, už nikdo by nemusel například trpět novodobou torturou, rozuměj vyšetřovací vazbou. A ještě jednu nespornou výhodu by to všechno mohlo mít. Každý by se mohl celkem jednoduše rozhodnout; přeci jen podobným číslům snad rozumí každý, kdo si umí spočítat výplatu. A navíc, ti co by své sliby, respektive procento zpronevěřených prachů nedodrželi, ty by už nikdo příště nevolil. Taky se mi zdá, že bychom hodně ušetřili i jinde, například ve sdělovacích prostředcích, v soudnictví, prostě v lidských zdrojích všude ve státní správě. Konec konců bychom ušetřili třeba jen na papíru, z čehož by mohli mít radost například Zelení. A i když u nás, lze celkem úspěšně předpokládat, že i zde by docházelo občas k pokusům o korupci, celková míra by byla jistě mnohem nižší, přijatelnější. A co s ní, tedy s tou korupcí, když na ní furt narážím? Je to cekem prosté.
Zvykněme si na ni, přijměme ji jednoduše jako fakt; započítejme ji do výdajů, do nákladů a tak podobně. Nač bojovat s něčím, co je nesmrtelné a staré jako nejstarší řemeslo, či jako lidstvo samo? Je to nejen nepřirozené, ale hlavně je to marné. Ať každý, kdo jednoduše přizná výši svých skutečných příjmů, včetně těch vedlejších, ať díky tomu zaplatí například nižší daň? Jaký pak štráchy. Mám i spoustu jiných dobrých a jednoduchých řešení a nápadů. No, a kdyby to náhodou všechno "neštimovalo", tak prostě zase zvedneme všem DPH, no ne?
