Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Cizinec

28. 07. 2017 17:04:29
Jel pomalu v dlouhé koloně aut. Umělé osvětlení nad vozovkou, zavěšené různě na konstrukcích dlouhých mostů přes řeku či tunelů, nadjezdů a podjezdů šestiproudé dálnice, se míhala stejně jako světla aut

... v trojspřeží protijedoucích vozidel, oddělených jen velmi úzkým pruhem svodidel.

***

Právě takto dorazil až k jednomu z největších měst světa. Už z dálky pozoroval vysoké věže mrakodrapů a jiných výškových budov v centru, vzpínajících se hrdě k tmavé noční obloze. Tisíce světel, blikajících a mihotajících se v pomalém rytmu muziky, linoucí se líně z přehrávače, ... náhle celá kolona zpomalila a pak zastavila docela; to už nyní viděl i dvě věže pro tuto zemi tak typického křesťanského kostela, které trochu narušovaly jednolitost a uniformitu skleněných, stříbřitě se třpytících mrakodrapů a svítících oken mnohem nižších obytných domů.

Poté, co se kolona aut opět pomalu pohnula a rozjela, projížděli okolo policejních zátarasů při vjezdu do teritoria hlavního města federace; na každé straně dálnice byl bunkr z pytlů písku a také zpomalovací retardéry, všude postávali po zuby ozbrojení policisté a celníci. Takto ho vítal ten doposud ještě stále neznámý svět, ve kterém se cítil už dopředu tak trochu ztracený; nejen zvěsti o vysoké kriminalitě a o gangech pouličních zlodějíčků a lupičů, okrádajících hlavně "gringos", tedy bílé turisty, prý kdekoliv se jen dá, ale i nedávné zážitky ho prostě nabádaly k zvýšené ostražitosti. A pověst tohoto jednoho z největších a nejlidnatějších měst světa, opravdu nebyla vůbec dobrá, právě naopak. Ovšem on dobře věděl, a především i z vlastních zkušeností, že lidé dost často přehánějí. Přesto nic nepodceňoval.

Nejvyšší, či snad jedna z nejvyšších kriminalit na světě a do toho právě probíhající válka federální policie a narkobaronů, jejíž důsledky pocítil už na pobřeží poloostrova, který je turistickým rájem mnoha Američanů i Evropanů; byl tehdy nucen spolu s ostatními objíždět jedno větší přímořské město, kvůli právě probíhající monstrakci, kdy měl být údajně zadržen jeden z vůdců narkomafie, jak vyrozuměl z hovorů místních obyvatel, vyptávajících se federálů na to, co se děje. Byla to pravda, jak se mnohem později dočetl v novinách, a kdy po zuby ozbrojení policisté v modrých uniformách, stojících nejen všude na křižovatkách a také na korbách všude popojíždějících obrovských amerických pick-upů, a kdy jejich osazenstvo po té co vyskákalo z aut, usměrňovalo a odklánělo dopravu dle aktuální potřeby mimo město. Vzpomněl si na vyprávění o tom, jak při takových akcích či kontrolách, občas dojde k přestřelkám mezi policií a mafií, právě na podobných místech silniční kontroly, jakým zrovna projížděl, a kdy to často odnesli lidé, kteří jen byli v nesprávný čas na nesprávném místě.

A samozřejmě na klidu nepřidá ani značná chudoba velké části obyvatelstva, žijícího velmi skromně v jednoduchých domcích a nebo chatrčích okolo cest, nebo v slumech na okrajích právě takových velkých měst; což vysoké kriminalitě také nijak nepřidá. V turistické oblasti, se ale přímo s tímto fenoménem nesetkáte, na rozdíl od směnárníků a prodejců všeho možného, od cetek až po vskutku krásné a nápadité suvenýry, kde vás ale mohou okrást stejně tak dobře. Musíte být pozorní a předcházet svým chováním takovým situacím. To jsou nesporná a také očividná fakta, která ovšem vyvolávají vždy podivnou směsici pocitů, u případného nového návštěvníka.

***

Necítil strach, to by se na podobné cesty sám asi nevydával, spíše jen mírné obavy, projevující se právě jen tou zvýšenou opatrností; a cítil také trochu tajemného a jakéhosi nepopsatelného očekávání, jakési prapodivné a dost často dokonce euforické a adrenalinové směsice pocitů, plynoucí z neznámého a neočekávaného. Nemohl si ovšem nevšimnout, jak byli sami domorodci opravdu hodně překvapení, když za městem zastavil u jakési boudy stlučené z bůhví čeho všeho, od vlnitých plechů, palet, desek a prken, a kde místní jedli na grilu připravené "pollo a nebo tacos" a popíjeli pivo. Když si pak dal půl kuřete, pivo a usadil se společně s nimi k hrubě opracovanému stolu z jednoho dlouhého kusu silného kmene na lavici, koukali zpočátku trochu nedůvěřivě. Po chvíli a také několika nezbytných zdvořilostních frázích, se ale jejich tváře opět rozzářily do nenucených úsměvů a nerušeně diskutovali, pokřikovali a gestikulovali, zatímco rukama jedli, stejně tak jako on.

***

Přemýšlel, kde se ubytuje, měl toho pro dnešek už opravdu plné zuby. Policista se beze slov naklonil do okýnka, jukl do auta a na zadní sedačky, pak mávl rukou, aby pokračoval. "Dojedu na druhý konec města, a přespím v nějakém levnějším motelu" táhlo mu mezitím hlavou. Finance mu totiž nedovolovaly, aby se ubytoval v nějaké lepší a snad bezpečnější části města; musel se spokojit a vyhledat levný motel v této východní a velmi chudé části města, kdy prý bohatší lidé, žijí spíše právě na té západní straně; on ale směřoval dál na sever a tyto chudé východní předměstské části města, bude muset projet. To ovšem není nutně slum, tam by určitě nezabloudil; a nejen proto, že ani neví kde je, ale proto, že je vskutku radno se takovým místům vyhnout.

Vzpomněl si přitom uvažování i na Afriku a na Nairobi, kdy se v takovém slumu nechtěně a také dost neočekávaně ocitl. Neposlechl tenkrát svého nájemného řidiče, což byla podmínka pronájmu vozu, navíc se tam jezdí vlevo a on bohužel neměl mezinárodní řidičák; odcestoval dost narychlo, ostatně jako vždy, protože na levné letenky nenarazíte kdykoliv si vzpomenete, a přestože si ho nechal za tím účelem udělat, nebyl v té době ještě hotový. Tenkrát nedbal rady, vystoupil a šel se projít, než si jeho řidič zabalil věci na desetidenní cestu, na kterou samozřejmě nemohl být předem připraven; přeci jen ale byli asi v klidnější části, kde někteří domorodci obývali dokonce jakési jednoduché domky z tvárnic.Tolik bídy ovšem jen tak někde neuvidíte.

Nejen pohledy, které vás šacují, ale taky pohledy, které vraždí, bylo-li by to tedy možné. Takový měl dojem. Napětí se dalo krájet, a situace vypadala opravdu nebezpečně. Naštěstí domorodci byli asi stejně tak překvapeni, jako on sám. Počítám, že tam běloch asi jen tak nezabloudí. No, vše se nakonec obešlo bez větších obtíží, jen mu někdo, jakýsi klučina, šikovným pohybem, zezadu, strhl stříbrný řetízek z ruky, utekl a zmizel v davu korzujících. Nejdříve se chtěl za tím klukem rozběhnout, ale pohledy a dav okolo stojících, mu byl varováním, že to je to nejmenší, co se mu zde může přihodit. Zhluboka se nadechl, rozhlédl se po okolo stojících lidech a usmál se. Vrátil se pomalu a v klidu k autu, a nasedl. Za malou chvíli se objevil řidič a vydali se na cestu k horám Mt. Kenya a Mt. Elgon a k vodopádům ve Forest Hill, kam měl dle plánů namířeno.

***

"Zítra mne čeká náročný den, cesta na sever, ale před tím ještě chci navštívit park El Chico, v nadmořské výšce okolo 3000 m.n.m. Jsou tam podle informací z literatury, lokality několika zajímavých druhů ještěrů a také jeden druh malých chřestýšů" myslel na další den i cestu. Přitom byl ještě plný dojmů z cesty napříč doposud neznámou zemí, kdy vyjížděl z pralesních oblastí na jihu poloostrova Yucatán; pak jeden celý den cesty, přespání v motelu a krátká zastávka v okolí mírných kopců okolo Puebla; kdy poté projížděl třeba i okolo kouřící sopky Popokatepetl, právě směrem k hlavnímu městu. Vskutku nádherná a obrovská země, milý a usměvaví domorodci; jednou chladno, studený vítr a pak zase vedro k zalknutí a taky těžkej a vlhkej vzduch. To vše, včetně plných hrstí dalších dojmů, od nádherných přírodních scenérií až po kontakt s domorodci, člověka prostě unaví.

Spousta dojmů, která spolu s fyzickou námahou z předešlých dnů a lezení po pyramidách starých Mayů, nebo po kopcích lemujících náhorní plošinu severně od Puebla, ale především ona nekonečná a dlouhá cesta, na něm zanechala celkem viditelné stopy. Oči unaveně pozorovaly okolí a při této pomalé uspávající jízdě, se mu sami zavíraly. "Musím vydržet, do prčic" říkal si v duchu a u prvního odpočívadla, náhle sjel ze silnice. Vylezl ven z auta a nadechl se vlahého, ale stále ještě poměrně teplého vzduchu. Zapálil si cigáro a rozhlížel se z malého návrší na obrovskou aglomeraci už ne tak vzdáleného velkoměsta. Vykonal potřebu, kdy se mu opravdu ulevilo

***

"Musím se trochu protáhnout", pomyslel si a udělal pár dřepů; plíce vyfukující právě kouř, se s kašláním otřásly. Zahodil cigáro a jal se dál pomalu protahovat údy a celé tělo. Všiml si, že v koloně projíždějících aut, bliká jedno z nich a odbočuje na odpočívadlo; dělal sice že si toho moc nevšímá, ale koutkem oka bedlivě pozoroval zastavující auto. Z auta vystupují dvě ženy a dítě, jdou ke svodidlům, kde nechají cvrčka vyčůrat, v tak typickém držení malého dítěte; usmál se sám pro sebe pod vousy.

Mexičanky ho zdraví "Buenas noches, seňór" smějí se a při odchodu mávají, malá holčička se otáčí a také mává. "Čert ví, co si asi říkají", osamělý gringo tu zas tak často asi vidět není. Ještě chvíli se pomalu prochází a protahuje. "Je už půl desátý, měl bych jet, snad najdu nějaký motel", běží mu hlavou, když skáče do auta a pomalu se rozjíždí; provoz trochu polevil a není tedy problém se zařadit do kolony plynule a nyní už zase celkem svižně jedoucích aut. Cesta po okraji města, z východu na sever, mu trvá další hodinu a půl, když konečně vidí cedule směrem kterým potřebuje jet, odbočuje tedy doprava a míří nyní už správným směrem, tedy na sever. Asi po jednom kilometru uvidí benzínovou stanici, kde stojí nádherné staré kamiony, jak vystřižené z amerických filmů.

První červeně svítící neonový nápis Motel ho ovšem nevybízí a ani nepřiměje ke zpomalení a odbočení. Jede tedy dál, než narazí na další motel či jiné podobné zařízení; až směrem z velkoměsta konečně naráží na benzínovou pumpu i s malým motelem. Mimo benzíny se jedná většinou o hodinové motely, kdy matrace bývají celé zabaleny v igelitu, tak jak byli koupeny; s hygienou, to bývá ještě horší, než tam kde přespávají kamióňáci. Zajíždí k motelu, cena za nocleh je celkem příznivá, nějakých 250 pesos za cimru s hajzlíkem a sprchou; bere si sebou z auta tašku a dvě teplá piva Modelo, lednice s vychlazeným pitím v tomhle motelu opravdu nehrozí; otevírá oprýskané, původně modře natřené dveře, čumí na šíleně zeleně natřené stěny, v přítmí se matně leskne oprýskaný nábytek. To vše tvoří prapodivný obrázek, obrázek jak z béčkového hororu, který pak dokresluje lustr s obrovskou vrtulí, která má pohnout teplým a vlhkým, nedýchatelným vzduchem.

Zapnul spínač ve zdi, upustil tašku na zem a otevřel si plechovku piva; svalil se na chvíli na postel, čuměl tupě na tu vrtuli a když se rozkomíhala ze strany na stranu, než nabrala tu správnou rychlost, dostal neodbytný pocit, že upadne na postel a na něj a rozseká ho na hadry. No, na ty byl tak jako tak, a teplé pivo ten pocit dále jen umocnilo. Ještě chvíli jen ležel a malátně očumoval strop. "No, co bys asi tak chtěl, za ty prachy, není to ani půl třetího dolaru, vole" běželo mu unavenou myslí. Na šváby a pavouky, pobíhající po stěnách si už dávno zvykl, vlastně mu nedělali nikdy žádný problém; "tak snad tu nejsou štěnice či podobný neřádi" táhlo mu dál hlavou "co vás sežerou za jednu noc podobně, jako třeba komáři, v té vaší bitvě u Thermopyl."

Související odkaz - http://abelovsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=142353

***

-ká-

Autor: Karel Ábelovský | pátek 28.7.2017 17:04 | karma článku: 10.91 | přečteno: 423x

Další články blogera

Karel Ábelovský

Woknoviny ... na síti to žije

... představte si, že se houpete v síti, představte si, že vás ta síť dokonce živí, že je signálním a varovným systémem, představte si, že je vaším celým světem - to by pro mnohé zde, neměl být zas takový problém, nebo ;o)

10.10.2017 v 9:41 | Karma článku: 12.37 | Přečteno: 206 | Diskuse

Karel Ábelovský

Fotoplkání ... tak třeba o botách

... jen letmo se dotknout čehosi nehmatatelného a zastavit tak tok marných a často i pro mne samotného, naprosto zbytečných myšlenek, neb mi nic nového nepřináší, a neplatí zde ani ono profláknuté rčení o opakování a něčí matce

3.10.2017 v 11:20 | Karma článku: 8.43 | Přečteno: 186 | Diskuse

Karel Ábelovský

Woknoviny ... aneb "být na vážkách"

... asi jako mnozí, i já miluji "slovní hříčky" - neboť ... jak pravil "klasik" ústy dr. Mráčka - ne, nebude to o vodnících, ani o jejich konci. Možná bych mohl napsat o podvodnících, ale těm u nás zatím konec nehrozí a tak raději

30.9.2017 v 14:12 | Karma článku: 11.97 | Přečteno: 188 | Diskuse

Karel Ábelovský

Král a šašek, nebo šašek a král

... možná jen králův šašek; jak chcete, neb je to celkem jedno - a přesně tak mi připadá F.R.Čech, který mluví o tom, že chce Zemana za krále, a že Zeman je absolutně zdráv! No, podobné prohlášení zakládá značnou pochybnost

24.9.2017 v 14:15 | Karma článku: 23.01 | Přečteno: 637 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Život bez víry, život ve strachu

Dostal jsem velmi zajímavou knížku, jménem:„Zadní vrátka do nebe. Od Lionela Bluea. Rabín, anglický Žid, který prošel jistou měrou náklonností k marxismu, jako mnoho jeho souvěrců, aby se z něj stal hluboce věřící.

19.10.2017 v 12:50 | Karma článku: 9.54 | Přečteno: 220 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Malá Itálie uprostřed Prahy

,,Fuj, to je hnus." Zhrozila jsem se po otevření české konzervy loupaných ,,italských" rajčat. Teď už chápu, proč si tady lidi stěžujou na nekvalitní potraviny neboli na rozdíl potravin pro východní a západní trh.

19.10.2017 v 6:03 | Karma článku: 23.28 | Přečteno: 1160 | Diskuse

Jana Aulehlová

Držím pusu, krok už ne

Manžel je totálně naštván, že nechci vincentku. Dcera zase neudrží smích a syn mě paroduje. Žádná viditelná lítost. Jak promluvím, přivádím každého k smíchu. Ani se jim nedivím, protože chodím s píšťalkou na krku.

18.10.2017 v 19:20 | Karma článku: 10.26 | Přečteno: 301 | Diskuse

Jan Jílek

Svoboda je jen jedna

Měl jsem včera těžký den. Hlavně pracovně, ale konec dobrý, všechno dobré. Mám už starší „Vivofit.” Zařízení, co měří počet kroků, ušlých kilometrů, čas, spotřebované kalorie atd.

18.10.2017 v 9:12 | Karma článku: 13.54 | Přečteno: 287 | Diskuse

Jakub Kunčický

Setkání

Výhled na celé město mu zakrýval nízký živý plot. Světla ubývalo a on se ze všech sil snažil dočíst poslední odstavec. Nebyl to ledajaký příběh, nýbrž životní příběh úspěšnějšího muže, než byl on sám - a slunce skoro zapadlo.

17.10.2017 v 22:35 | Karma článku: 5.37 | Přečteno: 130 | Diskuse
Počet článků 742 Celková karma 12.43 Průměrná čtenost 1257

_____________________________________________

„Jestli se cítíš dobře, uklidni se, ono tě to určitě brzy přejde.“ ... neznámý autor 

_____________________________________________



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.