Znáte to ... takové to "domácí fotoplkání"

1. 12. 2018 17:17:32
... beze slov, tedy beze slov - spíše téměř beze slov; prostě beze slov, která se mi někdy vlastně jeví jako naprosto zbytečná, když jim stejně nikdo nechce rozumět, jenže bez nich to taky nejde

...protože právě "beze slov" by mnohé nebylo tak úplně zřejmé a jasné, ale kdo ví, možná, že by to bylo v tomto případě vlastně vůbec nejlepší; to proto, že pokaždé když vylezu na terasu, kde v létě sedávám u kávy, naskýtá se mi mnoho různých pohledů, a jakkoliv se zdá být život zde vlastně velmi jednotvárný, není tomu v podstatě tak. Každý den je vskutku trochu jiný, a to podle počasí či ročního období, podle toho, jak i vy sami jste naladěni. A slova, ta to vše mohou mnohdy spíše pokazit, ale jindy, pro změnu třeba i umocnit. Slova, slova, slova ... jo, jo, příliš mnoho slov, zdá se.

Ke každému pohledu by se dal vyprávět krátký příběh, který by vyjasnil okolnosti vzniku, dojmy či jen náladu; každý takový příběh, by mohl mít i nečekané vyústění, protože jak známo, fantasii se meze nekladou, nedají, tedy existuje-li; respektive, popustíte-li jí uzdu, nezatíženi každodenností, otravou z událostí co vám trochu kazí dobrou náladu, a které se na vás valí z médií, ale vlastně se vás nijak nedotýkají, než opět v té vaší fantasii. Ošidná věc, tahle ta fantasie ...

Hra stínů a světel, hra barev a tvarů, hra různých vnějších a někdy nenadálých podnětů, může umocnit právě fantaskní svět, který rozvine vaše představivost, a to i u těch nejvšednějších věcí, odpichujíc se od možná už dávno viděného, zažitého a zatímco vy spočinuvší a uvelebení v pohodlném křesle, kdy sluneční teplo dopadajících paprsků a taky klid, rušený jen šuměním moře, zpěvem ptáků a cvrlikáním cvrčků, dodává všemu příjemný pocit bezstarostnosti a relaxace ...

... někdy, za soumraku, když se kupí mraky a blíží se bouřka, nebo za ranního kuropění, kdy je vše ponořeno do mlhy, a kdy monstrózní vedení elektrického proudu trčící k nebi, za vlhka sršící a jiskřící, může vyvolávat dokonce i hororové představy; stejně tak, jako jindy vést třeba jen k obdivu moderních vymožeností, k lidské vynalézavosti, kdy vše vždy záleží vlastně jen na úhlu vašeho pohledu, a také na vaší náladě, rozpoložení, prostě na okolnostech, které se pravda velmi často mění ...

... a třeba v létě, kdy přijíždí mnoho turistů z různých koutů země i světa, vás může překvapit i jinak celkem vlastně obyčejný a velmi dobře známý pohled, který se vám může naskytnout kdekoliv, třeba i ve městech; vy si ale, náhle a naráz uvědomíte třeba krásu a dokonalost lidských výrobků, která vás jindy nijak nepřekvapí, kdy najednou je vše trochu jinak a vy zíráte tak trochu překvapivě, jako by to bylo poprvé a říkáte si, proč jsem si toho nikdy tak dobře nevšiml, vždyť je to vlastně nádhera a dokonalost sama ...

... tím spíš, jste-li sami v dobrém rozpoložení a rozmaru, což pravda není nutně úplně vždy, ale třeba jen při oddechu a odpočinku, u dobré kávy; a hlavně, když ostatním vůbec nic nezávidíte, naopak, kdy jste velmi přející, vstřícní a vyrovnaní, a to i přese všechno zlé, co už jste ve svém životě poznali a zažili, a co možná máte vepsané do vrásek u očí ... zhluboka se nadechnout, vzpomenout, žít a nechat žít ... ano, někdy to může být těžké, ale je to asi jediné rozumné a proto bezesporu i možné ...

... v zálivu se od jara do podzimu střídají také lodě, které tu kotví při odpočinku, při změnách počasí a tak podobně; a občas je zde vidět opravdu i zajímavé a větší jachty či lodě; dělám si postupně jejich fotodokumentaci a někdy se pak se ženou dokonce dohadujeme, jestli a kolikrát ta stejná loď už tu byla, utrácejíc a marníc tak čas dohady a lelkováním, které k tomu všemu tak nějak vlastně patří ...

... jednou, tu "parkovala" i velká jachta, plavící se pod Panamskou vlajkou; jak jsme se později dočetli (vlastně má drahá polovička), dovolenou v místních vodách na lodi pod Panamskou vlajkou trávil prý i kuvajtský princ, snažící se o to, aby zde byl inkognito, nepozorován a neobtěžován; no, já si už tehdy říkal, co je to asi za nemehlo, co několikrát za sebou spadlo do vody, při spíše marném pokusu o jízdu na vodních lyžích ... nedá se však ani vyloučit, že sem nedojela i nějaká jachta až z Panamy, že ...

... naši spolubydlící, tedy ti v korunách stromů - tedy ptáci, ve starších neobydlených domech - sýčci, kteří nás už dobře znají, a nebojí se nás, nebo třeba párek hrdliček, které si udělaly hnízdo skoro na dosah naší ploché střechy, vyvedly mládě; a to se spíše nechtěně přišlo podívat i velmi zblízka, když se učilo létat, ovšem rodiče zachovali klid, protože dost dobře vědí, že od nás jim vskutku nic nehrozí; ba naopak, nejen vody jim dopřáváme, je-li vedro a jinde není, ale možná i pocit jakéhosi bezpečí, to proto, že především z okolí pozemku vyháníme místní kočky, třeba kvůli ještěrkám a podobně ...

... obyčejná, pro někoho jiného naprosto banální událost, která však právě vám připomene něco jen pro vás důležitého, něco velmi niterného; kdy spíše trochu bolestná vzpomínka mnohdy až zamrazí a ozve se stará, zřejmě doposud ne zcela zhojená a hluboká rána, která spustí ve vaší paměti krátký dokument událostí, skrytý kdesi hluboko ve vašem nitru, ve vaší mysli; záznam nepochopitelných a nevysvětlitelných jevů, náhod a shod okolností, poukazujících na to, jak málo toho víme, a jak nejspíš vnímáme jen stíny skutečné reality ... a kdy si uvědomíte, že není radno brát na lehkou váhu moudrost a zkušenosti dávných pokolení, které tu byli před vámi.

...

...

Nejkrásnější však samozřejmě bývají scenérie při východu či západu slunce, kdy si pak mnohdy i vy třeba uvědomíte pomíjivost toho všeho, i tu svou vlastní, ale především nesmlouvavý, přesto však spravedlivý řád našeho nedokonalého a právě tím paradoxně vlastně dokonalého světa - a tedy pěkný víkend, všem lidem dobré vůle, tam u vás ...

*****

- krá -

Autor: Karel Ábelovský | sobota 1.12.2018 17:17 | karma článku: 11.73 | přečteno: 262x

Další články blogera

Karel Ábelovský

Vše máme jak na dlani, jen se umět dobře dívat

... vše co jest, už dávno bylo, je a také bude; učitelem/učitelkou je nám vesmír, naše země, příroda, jejich vznik, evoluce, stejně tak jako řád, který vše ovládá a který přes zdánlivý chaos, je pevně dán několika fyzickými zákony

15.12.2018 v 13:18 | Karma článku: 12.46 | Přečteno: 302 | Diskuse

Karel Ábelovský

Jidáš, Jidášovo ucho a svatoušci (trojblog)

... nastává období, kdy určitě zase při sběru dřeva narazím na Jidášovo ucho; prokazatelně existují ale i jiná období, méně idylická; vánoční čas, pak naopak bývá pro mnohé časem zamyšlení, hloubání, mnozí chodí do kostela na mši

13.12.2018 v 14:14 | Karma článku: 10.64 | Přečteno: 223 | Diskuse

Karel Ábelovský

Je a nebo brzy bude Česká republika opět jen ruskou gubernií?

A pokud ne, proč se pak (p)rezident chová jako ruský vazal? Proč bagatelizuje hybridní válku, která nejen u nás bezpochyby probíhá, proč bagatelizuje činnost rozvědky, anexi Krymu, stejně jako sankce EU, které bezesporu fungují?

11.12.2018 v 14:55 | Karma článku: 28.65 | Přečteno: 719 | Diskuse

Karel Ábelovský

Demokracie svobody slova - prosím vás, nevíte někdo, co to přesně je?

... jsem poněkud zmatený, přiznám se; přesto ale, i u mne "provokatérsky uvědomělé rádoby elity, vždy drasticky klesnou" ... a to až na úplné dno té "demokratické žumpy", jak to trefně nazval soudruh "mlátička" Ondráček z KSČM!

10.12.2018 v 14:04 | Karma článku: 17.94 | Přečteno: 517 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Libor Čermák

Vzpomínka na vánoční výstavy roku 2016

Vánoční výstavu v Betlémské kapli, která měla podtitul "Od slunovratu k Vánocům" jsem navštívil i v roce 2016. A přidal jsem k tomu i výstavu betlémů v pražském Klementinu. Pojďte se mnou za vzpomínat:

16.12.2018 v 5:07 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 60 |

Marek Trizuljak

Sluníčkářům patří svět (prosincový fotoblog)

Mlhy, sníh a ledovatka letos v prosinci nechybí. Mráz cení zuby i z některých zpráv ze světa. Krom toho se prý jakýsi hybridogenerál chvástá, že vyhraje ten, kdo více lže a prohraje ten, kdo říká pravdu. Ani neví, jak je hloupý.

15.12.2018 v 14:36 | Karma článku: 21.54 | Přečteno: 645 | Diskuse

Jitka Štanclová

Když je na světě krásně.

Cik cak letošním rokem. Kolik potřebujeme k životu, abychom byli šťastní? Je to přitom tak jednoduché. Těšit se z každého dne a mít rád.

12.12.2018 v 20:11 | Karma článku: 22.36 | Přečteno: 327 | Diskuse

Martina Moudrá

2 v 1 (fotoblog)

Zatímco na Zvičinu už přišla nefalšovaná zima, dole v údolí Labe, u půvabné přehrady Les Království, se pořád ještě zuby nehty držel podzim...

12.12.2018 v 10:14 | Karma článku: 19.20 | Přečteno: 319 | Diskuse

Karel Boháček

Mobilovky na cestě

V zapadajícím slunci se na namrzlé cestě ozývá osamělé křupání podrážek. Pára z úst šimrá na tváři i na čele...

12.12.2018 v 8:08 | Karma článku: 10.13 | Přečteno: 254 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz