O uměřenosti a zdravé míře, a to právě dnes (dvojblog)

14. 10. 2019 13:12:21
... neb se mi zdá, že právě ta je dnes a denně překračována; mnohdy však spíše rozdupávána a taky zašlapávána do země. Budu se zřejmě opakovat, přestože jsem zjistil a tedy už vím, že opakování není vždy jen matkou moudrosti.

***

Je to poměrně dlouho, co jsem zde psal o uměřenosti a o zdravé míře, které se mi zdají (tím spíš v současné době) asi jako to vůbec ze všeho nejdůležitější. Ne, to není jen o osobní skromnosti, které se už lidem nedostává, a není to ani pouze o sebevědomí, jež u mnoha lidí po letech přetvářky a hrané skromnosti, nabobtnalo do nebývalých, mnohdy vůbec ničím nepodložených a pak asi pochopitelných či jen přijatelných rozměrů. Konec konců, i zde platí právě rčení o zdravé míře. A mnohdy je to pak o to směšnější (někdy i smutnější) a taky o to obludnější, kolik obdivovatelů, následovníků či podporovatelů (nebo jen voličů) z řad bezejmenných lidí, takový jedinec má. To je pak i ukázkou a taky demonstrací toho, v jakém stavu je ta která společnost, řekl bych.

Je-li totiž překročena zdravá míra, stává se ze všeho pravý opak toho, čím by to mělo být, respektive v takovém případě - čím se tváří to být - snad lépe a přesněji řečeno. Vím o tom své, snad jako každý člověk se s tím, možná jakož i vy všichni, občas potýkám. Nikdo z nás prostě není dokonalý a ani bezchybný. A snad proto, že ke správnému pochopení řečeného, je vždy nejlépe uvést pár příkladů, pojďme si je zopakovat, byť víme, co o opakování už víme. Protože právě dnes, zdá se, se stává 100x opakovaná lež pravdou. Možná jen proto, že lidé jsou trochu pohodlní, někdy možná jen příliš důvěřiví, nebo prostě na rozlišování mentálně nestačí. Ano, připusťme si i tuto možnost, jakkoliv se asi mnohým zdá, či může zdát jako urážlivá, ovšem nedá se nikdy zcela vyloučit. Navíc právě já s tím mám mnohaletou osobní zkušenost. To není o urážení, to je o holé pravdě, o faktech, byť mnohdy trochu nepohodlných - tedy je to také o naší všednodenní realitě, takové, jaká skutečně je.

Ano, o uměřenosti konečně hovořil už kdysi Sokrates, který si i tím vysloužil pohár "bolehlavu", protože svým učením prý kazil mládež; takže zřejmě nejde vůbec o nic nového, o žádný nový objev a ani o něco, co by v každé společnosti čas od času nebylo potřeba připomenout; tedy tehdy, když se ta společnost ocitne ne jakémsi rozcestí, když přešlapuje na místě a zjevně neví kudy a jak dál. To je zdá se i případ současného moderního a takzvaně vyspělého světa, a tedy i náš.

***

Poslední dobou, možná i tím jak se blíží 30. výročí 17. listopadu, se opět vyrojili lži nejen o Václavu Havlovi, ale o disidentech vůbec; a to třeba právě v souvislosti s nedávným skonem Karla Gotta či Vlasty Chramostové, a tedy při srovnávání přínosu a zásluh, všech těchto osobností. Ano, nikdo soudný asi nezpochybňuje, že to všechno byli osobnosti. Nelehké osudy mnoha lidí, a především skutečných osobností, tím spíš v minulém totalitním režimu, jsou dodnes ... jak to jen správně říct (?) - ilustrativní, dokumentující, otřesné - a právě tím vždy dráždí odpůrce a pohrobky komunismu, jako onen pověstný "červený hadr" rozzuřeného býka. No, mě zase pro změnu dráždí lži, taky omlouvání a relativizování minulosti, nemluvě o zneužívání smrti takových lidí, a už vůbec ne o rudých vlajkách, plápolajících v pozadí, nebo nakřáplých palicích, ze kterých všech křičí nebo jen trčí srp i s kladivem.

Václav Havel byl, je a už navždy také zůstane ikonou boje proti zhovadilosti a ubohosti totalitního, tedy komunistického režimu; stejně tak, jako Karel Gott, vždy byl a tedy i zůstane spíše výkladní skříní totality, ikonou přizpůsobení a loajality k režimu, z čehož pak má samozřejmě dotyčný nějaký vlastní prospěch. Tak to je a nedá se to nijak "okecat, ukecat, omluvit - ošulit". Je to prostě tak, a je to morální selhání, ať už si leckterá poblázněná fanynka, rve vlasy nebo třeba pomlouvá, špiní a uráží každého, kdo s ní její pocity nesdílí. S tím nic nenaděláme, protože stále zde existují vědoucí lidé, kteří neztratili paměť, nebo jen tací, kteří jakkoliv i selhali, nakonec prozřeli, a kteří na tuto podivnou "hru" se zločineckým, komunistickým režimem, nepřistoupili. Kteří se mu nepodvolili, a proto pak nemohli vystupovat, hrát a zpívat. A ano, máme tu i kategorii lidí, kteří v mládí, před nebo v době po druhé světové válce uvěřili myšlence rovnosti a bratrství, myšlence svornosti. Když pak prohlédli zrůdnost komunismu, respektive jeho dobrovolnou neaplikovatelnost, někteří dříve a rychleji, jiní později, nebo po osobní tragédii, nebo třeba až po 68 ́, tak se prostě vzepřeli; někteří odešli, jiní museli. Někteří zůstali a nemohli vykonávat svou práci, svou profesi. Ve srovnání s nimi, prostě postoj Karla Gotta neobstojí, nemůže, jakkoliv byl talentovaným zpěvákem. To ale byli i mnozí další, například Karel Kryl! Všichni víme, jaký byl jeho osud. A nejen zpěváci či umělci, samozřejmě. A pro mnohé jejich morální postoj znamenal taky konec kariéry, a to se všemi neblahými důsledky. A nenamlouvejme si, že je to jedno, a že tzv. slušnost či případná pomoc někomu, to může ospravedlnit. To ostatně dělali ti druzí také, a možná ve větší míře.

Mezi takové pak bezesporu patřila například Vlasta Chramostová, která se díky skonu o několik dní později, logicky stala tou, kdo po nápadu populistických politiků se státním pohřbem, je zmiňována jako ta, co by si ho tedy také asi "zasloužila", zasloužil-li si ho Karel Gott. Významná a jen některým známá herečka (kupodivu) která o podobném selhání navíc, statečně, nepateticky a zcela otevřeně hovořila - tedy která se se svou minulostí vyrovnala! Byli tu i další pohnuté osudy a lidé, kterým je dnes členství vyčítáno, nebo je jimi argumentováno, že i oni byli v dobách nástupu komunismu, před či po válce také členy strany, a až pak vystoupili. Například Jaroslav Seifert, který byl členem od založení strany do roku 1929, do doby, kdy spolu s dalšími cosi podepsal, tuším "Manifest sedmi", který byl odsuzujícím dokumentem bolševizace strany spojeným s nástupem Klementa Gottwalda atd; byl jím například i spisovatel Pavel Kohout, Ivan Klíma, Antonín J. Liehm, Ludvík Vaculík a další umělci - chartisté, jejichž osudy a důvody, jakkoliv byli asi velmi různé, mnohdy i velmi tragické, je všechny nakonec svedly dohromady a to právě v podobě sepsání a podpisu Charty 77. Nikdo netají a ani netvrdí, že Charta nebyla především uskupením spíše levicově orientovaných filosofů, spisovatelů, básníků a tedy i bývalých komunistů. Možná i proto měla spíše jen malou podporu. Jasným dokladem osudu a pronásledování těchto lidí, stejně jako jejich odvahy, byl osud Jana Patočky, který byl nejen prvním ze tří mluvčích, spoluautorem a signatářem, ale byl i první, a to zcela extrémní obětí komunistické tajné policie (StB), respektive obětí její represe a teroru, kdy zemřel 13. března 1977 po osmyhodinovém výslechu.

Dovolím si tedy na závěr, už jen pro dokreslení všeho výše řečeného, ocitovat jednu podstatnou věc:

„Disidentem“ se člověk nestává tak, že se jednoho dne rozhodne pro tuto svéráznou kariéru, ale proto, že vnitřní odpovědnost kombinovaná s celým komplexem vnějších okolností ho prostě do tohoto postavení uvrhne: je vyhozen z existujících struktur a postaven do konfrontace s nimi. Na začátku nebylo nic víc a nic míň než úmysl dělat dobře svou práci - a na konci je cejch nepřítele.
Václav Havel: Moc bezmocných (1978)

Je k tomu všemu, a to právě dnes, v době, kdy se k moci vrátili lidé jako Babiš, kdy ji představují lidé jako je prezident Milouš Zeman, vyznamenávající komunisty a své podporovatele, své pochlebovače, potřeba vůbec cokoliv dodávat? Nemyslím si to. Ti, co měli jasný názor už dříve, mají ho stále; ti co vždy měli rovnou páteř, mají ji stále; a všichni ti, jak jsem přesvědčen, mají i dnes jasno. A ti ostatní ... promiňte mi to, ale ti mi nestojí ani za zmínku; čímž dost možná překračuji onu zdravou míru, jistě i uměřenost, ale jak se také někdy říká, myslím si, že právě zde platí jednoznačně to o výjimkách, které vždy potvrzují pravidlo.

*****

- krá -

Autor: Karel Ábelovský | pondělí 14.10.2019 13:12 | karma článku: 13.06 | přečteno: 308x

Další články blogera

Karel Ábelovský

Všechno zlé, je prý k něčemu dobré (úvaha nad sporákem a špinavým hrncem)

... a tak tu sedím kousek od kamen, kde praská hořící dříví, popíjím horký, lipový, tedy "svěže zelený" čaj, a přemítám, jak to tedy je. Co je dnes zlé a k čemu to bude dobré. Zlý je strach, pokud zcela ovládne vaši mysl, tak, že

19.11.2019 v 15:55 | Karma článku: 13.39 | Přečteno: 327 | Diskuse

Karel Ábelovský

Milion chvilek pro "lidovou" demokracii (reakce) - aneb jak mě Větva nadzvedl ze židle

... článek Ladislava Větvičky je jednoznačně plný lží, a já bych se nebál tvrdit, že přesně takhle se dělá propaganda!!! Ten článek, je navíc sprostým, neregulerním faulem, vůči cca 250 - 280 tisícům lidí, kteří přišli na Letnou.

18.11.2019 v 13:13 | Karma článku: 32.44 | Přečteno: 2661 | Diskuse

Karel Ábelovský

Znovu Listopad ... a po třiceti letech, tu opět máme nemocnou společnost

... a právě zde, už od včera, nám "dobou minulou poznamenaní" lidé, jako první přinášejí zprávu, právě o tom. ANO, je to jen jejich věc, pokud snad chtěli ukázat, jak hluboko je zakořeněno ZLO, proti kterému jsme před 30 lety

17.11.2019 v 11:17 | Karma článku: 21.24 | Přečteno: 514 | Diskuse

Karel Ábelovský

Vlna antisemitismu zmítá Evropou, ... jaký však div?

A jaké jsou skutečné příčiny? Zamýšlel jsem se už včera po přečtení článku na iDnes, je-li či není to vlastně překvapením. Je a není, totiž jak se to vezme. Otřesný doklad toho, kam současná společnost dospěla. A to i ta naše!

15.11.2019 v 11:45 | Karma článku: 19.26 | Přečteno: 827 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Emrich Sonnek

Chystá se zákaz prodeje minerálek?

Ale vždyť pití minerálních vod prospívá zdraví! Proč nezakážete pivo nebo šumivá vína. Tam je přece oxidu uhličitého často více než v minerálce, a navíc obsahují alkohol.

21.11.2019 v 14:32 | Karma článku: 14.46 | Přečteno: 465 | Diskuse

Dušan Póč

Vsetínští senioři dostanou karty! Ale…

K iniciativě Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v oblasti pomoci při záchraně života se připojila také vsetínská radnice. A vytvořila takzvanou I.C.E. kartu. Tu začne mezi seniorskou veřejnost distribuovat od prosince.

21.11.2019 v 14:12 | Karma článku: 7.60 | Přečteno: 187 |

Vladimír Kroupa

Na Vánoce českého kapra, nebo lososa z dovozu…?

Já osobně tedy raději vepřovou krkovičku, když už bych si ale dával rybu, tak s ohledem na vlastní zdraví určitě raději českého kapra...

21.11.2019 v 13:59 | Karma článku: 14.92 | Přečteno: 261 | Diskuse

Oto Kaděrka

Už mám té stávající volnosti plné zuby

Svoboda, volnost. Je mezi těmi slovy nějaká souvislost nebo je to vlastně protiklad nebo snad ty slova znamenají zcela něco rozdílného ?

21.11.2019 v 11:21 | Karma článku: 20.22 | Přečteno: 812 | Diskuse

Tomáš Vyoral

Koncert ČT 17/11: Kandidáti Pavel, Pánek či Halík nebo aktivistky z ČT (2. část)

ČT byla po boku Sekyra group partnerem "Koncertu pro budoucnost". Šídlo se snažilo o humor, vyzývalo ke skandování Havla a zvonění klíči pro fake dokument. Pravda a láska se neztratila nejen u aktivistky Nory Fridrichové (2.část).

21.11.2019 v 11:12 | Karma článku: 40.61 | Přečteno: 1557 | Diskuse
Počet článků 1039 Celková karma 19.58 Průměrná čtenost 1135

 

Zde https://www.milionchvilek.cz/ se můžete připojit i vy, "svou" chvilkou pro demokracii, chcete-li. Já to udělal, ač to vlastně dělám po celou dobu i zde; také proto, abych jen nenadával a neremcal, jako mnozí jiní. ;o)))

 

Najdete na iDNES.cz