Pátek 6. prosince 2019, svátek má Mikuláš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 6. prosince 2019 Mikuláš

Být sám sebou, být skutečně svobodný i v dnešní společnosti (začarovaný kruh)

22. 11. 2019 8:48:08
... bez přetvářky, bez patosu, bez sebelítosti a snahy něco dokazovat, a to komukoliv; když, tak leda sám sobě, v tom je svoboda. Možná to chce odvahu, nebo jen skromnost; vždy však bude platit, že si to žádá především upřímnost.

***

A to bývá těžké; k sobě pak, asi to vůbec nejtěžší. Není zdá se, ale jiné cesty. Být upřímný k druhým, pak je ta mnohem snadnější část cesty, a je to většinou její počátek; však lidé soudní, musí vždy dojít do bodu, kdy si uvědomí, že nejsou o mnoho lepší a o nic dokonalejší než druzí, že nejsou bezchybní, jako jím není nikdo z lidí - tedy si posléze možná uvědomí, že jen tehdy, je-li upřímný sám k sobě, má snad právo být upřímný i k druhým. A toto poznání, které většinou přichází až po té první fázi, tedy má-li člověk nějaké svědomí, přináší pochopení jak k lidským slabostem, tak k jejich omylům. Je těžké příkře soudit druhé, a zcela nemožné, pokud k sobě nejste ještě přísnější. Jinak přijdou výčitky nejen od těch, ke kterým jste upřímní, což je logické a pochopitelné, ale i výčitky svědomí. A nezaplašíte je snad tím, že ze všeho obviníte druhé. Tak to prostě nefunguje.

Jinými slovy, je to možná ta jediná spravedlnost, co stojí vysoko nad námi všemi. Musíme samozřejmě pominout ty, co žádné svědomí nemají a nikdy neměli; tam pak platí a je nutný zásah zvenčí, který jediný přináší korekci chování. I zde ale platí, že nikdy není nic bez příčiny, bez vlivu zvenčí. Nikdo, nebo téměř nikdo se nenarodí jako stoprocentní psychopat. Alespoň doufám. To ale neznamená, že nemáme v sobě všichni potenciál, se jím kdykoliv stát. Často pod vlivem výchovy, nebo společenského tlaku; při zmatení hodnot, kdy se lidé mohou během svého života dost změnit. Všichni se tedy do jisté míry asi spolupodílíme i na tom, jací jsou lidé okolo nás. To je dobré si uvědomit, a myslet na to třeba při výchově dětí, ale i kritice či posuzování druhých. A to jsou asi také mantinely, které vymezují, respektive by měly vymezovat onu upřímnost. Ne vždy, ne za každých okolností, je tedy vhodné být upřímný a pravdivě informovat o všem, co si myslíme, či nás zrovna napadne, co nás trápí, co nám vadí. A jsme, ať už chceme, či naopak, nuceni okolnostmi, být trochu neupřímní, nebo jen mírnit své soudy; neb opačný přístup vždy vyvolává či může vyvolat eskalaci všech nahromaděných problémů či nejasností. Uvědomuji si to, ale ne vždy se tím dokáži i řídit. Mnohdy převládnou emoce. Nevím, možná to taky znáte.

A najít onu správnou míru, je těžké, možná nejtěžší, ale vždy je to složité a vyžaduje to bezesporu také moudrost. A tu člověk přeci jen získává většinou až s určitým věkem a zkušenostmi, a navíc jen někdy. Nikdo se přeci nenarodí už moudrým, podobně jako se nemůže narodit třeba zkušeným. Nevyčítejme pak mládí nezkušenost, či třeba i jen naivitu; na rozdíl od nás starších, zase nemají myšlení zakalené třeba onou neblahou a špatnou zkušeností, což může být, jakkoliv asi jen někdy, ale přesto velmi přínosné. Denně tu můžeme číst nářky nad ztrátou svobody, ale i obavy a vlastně vyjádření strachu, nad tím co přijde, co nám přinese budoucnost. A denně jsme zde taky svědky, hledání nějakých viníků; hledání toho, kdo za to všechno může. Snažím se to chápat, ale nic se nemá přehánět. Není totiž jiných viníků, než právě jen nás - nás všech.

***

Zdá se, že je vše pouze v našich rukách, v hlavách či v našich "srdcích", tedy vnímáte-li to právě tak; protože je v podstatě jedno, kde se berou cit, empatie, nebo svědomí, kde se bere hrdost a čest, neb to podstatné zdá se být, abychom je vůbec měli. Tedy i moudrost, pochopení, nadhled a soucit, a možná to nejdůležitější, nebýt sobecký a především lhostejný. A o to snad právě v soužití jde, a nejen dnes samozřejmě. Bylo, je a bude to asi vždy stejné. A je jedno, zdali do takového bodu dospěje uvažováním, poznáváním, uvědomělou cestou, nebo je vám dáno do vínku. Čím se nejvíce lišíme od zvířat? Uvědomováním si všech souvislostí, znalostí, svědomím a vírou? Vším tím, co činí člověka lidskou bytostí. Lidská, humánní; nikoliv nenávistná, plná zášti, závisti a nepřejícnosti, a pak bohužel, mnohdy i pomstychtivosti. Platí zde možná parafráze jednoho rčení ... "kdo nenávidí jednoho člověka, jako by nenáviděl celé lidstvo". Bylo by dobré si to uvědomovat a pochopit. A jakkoliv je mnohdy těžké se tím i řídit, zdá se, že není jiné cesty. Co tedy zbývá? Začít se podle toho chovat a jednat. Někdy člověk musí klesnout až na dno, aby si toto uvědomil, aby našel pevnou půdu pod nohama, aby se pak od něj zase odrazil.

A ostatní mu v tom mohou buďto pomoci, nebo ho naopak mohou podržet pod hladinou, aby se odrazit a znovu nedechnout nemohl. To je to, co zde mnohdy děláme, a někdy možná i nevědomky. Alespoň v to doufám. Mívám pocit, že lidem často vadí právě to, že někdo dokáže být sám sebou, že přijal to jaký je a nesnaží se za každou cenu přizpůsobit se tzv. "většině", onomu vždy trochu pokryteckému, vždy do sebe a svých vlastních zájmů zahleděnému, taky trochu sobeckému průměru, zvanému zde jednou "normální" jindy třeba "slušný či obyčejný" člověk. Nikdo, kdo je sám sebou není obyčejný, není proto neslušný; je vždy jedinečný, originální, to i proto, že si na nic nehraje. Prostě jen je, existuje a žije. A nemusí tedy nikomu nic dokazovat. Žije si svůj vlastní život, ne cizí, oceněný pak "uznáním" ostatních -světská sláva, polní tráva, jak se říká; a necítí pak pochopitelně ani potřebu mluvit ostatním do jejich životů. Nepleťme si to však s onou lhostejností k věcem veřejným! To je už o něčem jiném. A to by si měli uvědomit především politici, nebo ti, co se do politiky a do řízení věcí veřejných hrnou, stejně jako ti, co to komentují. Jde přeci o službu, nikoliv o získání moci nad druhými, či jen o vlastní prospěch.

Z tohoto titulu, tedy máme jednoznačně právo nejen protestovat, ale také žádat změnu a nápravu. Z tohoto důvodu, máme právo na svobodu slova, a právo na to, kritizovat i ty, kteří takové politiky volí a drží je tím u moci. To je taky demokracie. Je potřeba naučit se to respektovat. Nám všem by prospělo, kdyby nevznikaly zbytečné a komplikované zákony, mnohdy i nevymahatelné povinnosti, které vlastně vše jen rozmělňují a umožňují tak jejich zneužívání, nebylo by pak ani potřeba všech těch zbytečných státních úředníků a zaměstnanců, dohlížejících tu na jejich uplatňování a nebo dodržování; nebylo by potřeba tolika peněz na financování obludného a vždy byrokratického aparátu; a bylo by jich dost pro ty skutečně potřebné, pro učitele, pro lékaře i sestřičky, nebo jen na výstavbu bytů, dálnic atd. Přišel jsem, zdá se, během psaní tedy i na to, proč to vlastně píšu; a proč právě dnes.

Buďme skutečně svobodní a přijměme tedy zodpovědnost za své vlastní životy - to je totiž skutečná svoboda. Nemůžete chtít svobodu a odmítat vlastní zodpovědnost. To je oxymóron. Přejme, a bude i nám přáno. Možná pak ubude důvodů k závisti, nepřejícnosti, a tím možná i malicherných důvodů k třenicím a hádkám. Taky třeba ke stávkám a dalším protestům. Vím, někdy je těžké to vše uchopit ve všech souvislostech, ale především pak, řídit se tím. Začněme tedy i tím, že přijmeme svou občanskou zodpovědnost, tedy nejen za sebe, ale za celou společnost! Začněme uvědoměním si toho, že nejen náš vlastní prospěch je důležitý. Začněme tím, že jsme, a že si budeme vědomi toho, koho volíme, jestli pouhé populisty, prospěcháře, kteří naslibují cokoliv, a kteří pak ze strachu o svá koryta uplácejí své voliče, kdy to pak nebere konce (nebo jsou právě takové, jaké aktuálně vidíme); nebo zda si vědomě zvolíme lidi, kteří nám jen nemažou med kolem úst, ale jsou si dobře vědomi, že politika je starost a zodpovědnost o veřejné blaho, že je to především služba. Tedy jim jde o prospěch skutečně všech lidí (a nejen proklamativně); o prospěch celé země, ne jen o svůj vlastní či jen několika vyvolených, nebo jen jejich poskoků a slouhů. Ano, i tito lidé jsou asi "sami sebou", ale nenaplňují další kritéria nezbytná k tomu, aby se mohli nazývat slušnými a hlavně svobodnými občany. Jsou totiž spíše než co jiného, jen otroky moci, peněz a nebo jen vlastního úspěchu.

A tak snad už jen takovou maličkost, doušku, moc bych si totiž přál a chtěl bych, aby mi díky absenci toho všeho o čem píši, má vlast, nebyla právě dnes, tak strašně vzdálená.

*****

- krá -

Autor: Karel Ábelovský | pátek 22.11.2019 8:48 | karma článku: 11.95 | přečteno: 242x

Další články blogera

Karel Ábelovský

Tragédie s agentem

... no, ona už je to popravdě spíše tragikomedie, ne-li spíše fraška. A tak i plejáda defilujících komediantů, šašků a slouhů, vyvolává spíš rozporuplné pocity; kdy nevíte, máte-li se ještě zlobit, nebo se tomu všemu už jen smát.

6.12.2019 v 11:08 | Karma článku: 18.06 | Přečteno: 454 | Diskuse

Karel Ábelovský

Kdo to byli Vlasovci, a jakou roli sehráli při osvobození Prahy

... rozpoutala se zde debata o tom, kdo byli Vlasovci a jaká byla jejich role. Popravdě, tu dobu jsem nezažil; a kdo z vás ano? A tak jsem nyní odkázán na veřejné zdroje. Jak to tak vidím, nemůže být na škodu, právě teď, právě zde

3.12.2019 v 22:31 | Karma článku: 23.70 | Přečteno: 1050 | Diskuse

Karel Ábelovský

Tak jako každý rok, zapaluji svíci

... v době před Vánocemi a nemohu prostě opominout nepustit si jednu píseň, snad abych si připomenul o čem také jsou a sám sebe naladil na tu "správnou notu", řekl bych. Není to vždy snadné, ale s touto písní mi to jde nějak samo.

1.12.2019 v 13:12 | Karma článku: 6.76 | Přečteno: 85 | Diskuse

Karel Ábelovský

Jsme na jedné lodi, obrazně řečeno; a otázkou jen je, jak se jmenuje? (dvojblog)

Můžeme ji pojmenovat třeba Titanik, někdo by ji rád pojmenoval například Apokalypsa; a nebo můžeme udělat něco, aby si podobné názvy nezasloužila, a pak ji můžeme pojmenovat lépe, snad nadějněji.

30.11.2019 v 11:30 | Karma článku: 9.95 | Přečteno: 161 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Libor Popovský

Francie: „Obrácená kolonizace“

Tento článek věnuji soudcům našeho Nejvyššího soudu, kteří rozhodli, že zákaz hidžábu v české škole není legitimní.

6.12.2019 v 17:58 | Karma článku: 23.53 | Přečteno: 408 | Diskuse

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění - Naturista

Naturista je člověk, jehož záliba nevyžaduje žádné materiální zabezpečení. Kromě opalovacího krému. V Česku patří k nepropagované, ale trpěné menšině.

6.12.2019 v 13:30 | Karma článku: 13.74 | Přečteno: 365 | Diskuse

Radek Polický

Glosa. Je nošení hidžábu v ČR legální?

Dnes zveřejněné rozhodnutí nejvyššího soudu na to dalo jasnou odpověď. U nás ještě vítězí zdravý rozum a nelze zakazovat něco nad rámec zákona. Zároveň nás zařadilo mezi země tolerantní (alespoň dle zákona) k náboženským svobodám

6.12.2019 v 12:19 | Karma článku: 19.01 | Přečteno: 2910 | Diskuse

Vladimír Havránek

Možná se budete divit, ale i já stojím pevně za Babišem....

Letos 16. listopadu se mi stala velice zvláštní věc. Byli jsme v Praze za synkem a jeho ženou. Šli jsme se projít. Centrum bylo vylidněné a spokojeně jsme kráčeli kolem Vltavy. Najednou dav zhoustl a byli jsme unášeni, aniž jsme

6.12.2019 v 11:49 | Karma článku: 25.99 | Přečteno: 1451 | Diskuse

Karel Ábelovský

Tragédie s agentem

... no, ona už je to popravdě spíše tragikomedie, ne-li spíše fraška. A tak i plejáda defilujících komediantů, šašků a slouhů, vyvolává spíš rozporuplné pocity; kdy nevíte, máte-li se ještě zlobit, nebo se tomu všemu už jen smát.

6.12.2019 v 11:08 | Karma článku: 18.06 | Přečteno: 454 | Diskuse
Počet článků 1051 Celková karma 20.03 Průměrná čtenost 1130

 

Zde https://www.milionchvilek.cz/ se můžete připojit i vy, "svou" chvilkou pro demokracii, chcete-li. Já to udělal, ač to vlastně dělám po celou dobu i zde; také proto, abych jen nenadával a neremcal, jako mnozí jiní. ;o)))

 

Najdete na iDNES.cz