Neděle 31. května 2020, svátek má Kamila
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 31. května 2020 Kamila

O světě, o lidech a taky o jedné povedené rodince

20. 05. 2020 14:13:52
... základem státu, je prý rodina, tedy se dá asi říct, že je rodina základem jakéhokoliv společenství lidí už od našeho dávnověku; a jedna taková prastará a vskutku povedená rodinka, žije s lidmi tuším asi už od nepaměti.

***

Hlavou této rodinky je pan Strach, krkem co tou hlavou občas otáčí, je paní Lež, a tihle dva výtečníci, spolu mají i tři dcery. Ta nejstarší dcera je Závist, prostřední se jmenuje Zášť a úplně nejmladší dcerka, ta se jmenuje Nenávist. Táta Strach byl vždy velmi mocný, i proto rodinka asi stále přežívá iDnes ... Strach pak přemůže opravdu kdekoho, ale především ty, kteří nevěří sami sobě, a kteří nevěří v Božskou přirozenost člověka, neb lidé jsou přeci, tedy i dle Bible, nejen stvořeni Bohem, ale především k obrazu samotného tvůrce. Nebo snad ne? Já věřím, že ano!

Rodí se tedy (z logiky věci musí) v podstatě dokonalí; samozřejmě, že jde pak také a především o to, v čem kdo spatřuje právě onu "dokonalost", ale to je nyní spíš vedlejší, a na úplně jinou úvahu; celkově totiž jde vůbec o to, jak my lidé, prostě člověk sám, rozumí svým vlastním slovům, které si sám stvořil. Všimli jste si? Které on sám stvořil - jsme tedy tvůrci nejen slov, ale následně i toho, jaký jim dáváme význam; pravda, to třeba už mnohem později, kdy už jejich původní, tedy "pravý" význam, je nebo jen může být časem změněn, pozměněn, ztracen v překladu (to se stává dost často), nebo jen mohou být chápána už zcela jinak. Příklady si jistě každý vybaví sám, netřeba tedy uvádět, nebo snad ano? Dobře, tedy - co třeba kolaborace? A jsme tak tedy i nadále vždy tvůrci toho svého vlastního světa, a tím jistě chápání a vnímání toho světa společného; a odehrává se v něm pak přesně to, co si přejeme, to, co my chceme. A jak si to vše pojmenujeme, čemu pak také sami věříme, to je tedy vždy jen a jen na nás, na nikom jiném. Zde už to asi začíná být komplikovanější.

Samozřejmě, my jsme se přeci narodili do světa a doby, kterou jsme si nevybrali, která nějak funguje, a kde už vše bylo nejen pojmenováno, kde se vše nějak vykládá, chápe a tedy i představuje, něčemu a nějak se v něm věří; do světa, který nás pak už od malička, od našich prvních krůčků formuje, kde jsme v něčem vychováváni, učeni, a tedy bezesporu ovlivňováni, a který si také většina lidí, ať už vědomě či nevědomě, stvořila právě k obrazu svému. Přesto máme vždy volbu. Vždy, i v "nesvobodě", v totalitě. Svoboda totiž není něco, co může být člověku odebráno. Mám na mysli svobodu myšlení, uvažování, samozřejmě. Mysl nejde zavřít, ale lze ji svázat. Dogmaty, ideologií, strachem. Jak dlouho lidé věřili třeba tomu, že je země placatá? Jak a taky nakolik ovlivňuje náš společný svět právě rodinka pana Stracha a jeho ženy Lži, a nyní bezesporu i všech jejich dcer, které právě nyní opět dospěly (zdá se), o tom si už snad popřemýšlejte v tom svém vlastním světě, v soukromí, podle svých vlastních zkušeností, které jistě bezesporu máte. Tím jsem si asi jediným, celkem jistý.

Svět máme jen jeden, tedy ten velký, všem společný - alespoň jsme si ho právě takto nazvali, a tak ho také vnímáme. Pár příkladu toho o čem je také řeč, snad nemůže uškodit. Někdo ho vnímá třeba jen jako naši planetu zemi (nebo jen vlast a národ), někdo ho možná vnímá jako celý kosmos (vesmír, lidstvo a vše živé v něm) - ostatně v řečtině, odkud v celém tzv. "západním, křesťanském světě" pochází podobně jako z latiny mnoho slov, které i dnes často používáme, se svět nazývá právě kosmos. A mnozí lidé se vždy měli a mají za světoobčany - tedy jsou to kosmopolité. Příroda a tedy i přirozenost je pak fysis. Máme všichni i svůj vlastní, malý, nebo chcete-li spíš osobní, prostě vnitřní svět, duši - tedy psyché. A existují i lidé, kteří mají nebo mohou mít i světů několik. Existují i tací, kteří duši i ducha (čehokoliv) popírají - chudáci. ;o))) Pak logicky platí to, že kolik je lidí, tolik je asi i světů (jako hvězd na nebi), to tedy minimálně. Celý nekonečný vesmír, celé galaxie malých, velmi odlišných vnitřních světů, to vše v jednom velkém, vskutku obrovském, dost možná nekonečném světě.

Takže jistě už chápete, že jsme skutečně stvořeni k obrazu Božímu, neb jak náš společný svět, stejně tak ten svůj mikrosvět, tvoříme vždy právě my sami. Ten společný pak všichni společně, ten svůj vlastní, pouze jen my sami. Každý ten osobní svět, pak může být nejen zcela odlišný od světa někoho jiného, ale především od toho společného. Samozřejmě platí, že naše malé světy, se ovlivňují nejen vzájemně, ale ovlivňují i ten svět velký, tedy ten náš společný. Doufám, že jste se snad ještě neztratili. Můžeme tak bezesporu vytvořit klidně ráj na zemi, budeme-li chtít; stejně tak, jako si často tvoříme i peklo na zemi (to spíš). Ne Bůh, to my! A tak, jako náš osobní, tedy vnitřní svět zcela samozřejmě vždy nějak souvisí se světem vnějším a je jím nějak ovlivněn, potom logicky celý svět lidí, je stejně ovlivněn, ale i utvářen naším vnitřním světem, našim vnímáním. Dalo by se asi říct, že se prostě vše navzájem ovlivňuje a doplňuje, dotváří. A to prosím neustále, i dnes.

Náš vnitřní svět, ten je pak ovlivněn přesně tak, a právě jen do takové míry, jak mu to jeden každý z nás, tedy opět my sami, dovolíme; díky svým znalostem, chápaní, tušení (intuici), emocím atd. Díky představivosti. A samozřejmě pak bezesporu platí, že to má a musí logicky mít vliv i naopak, tedy na náš svět vnější, a nám všem společný! To snad nelze popřít? Nikdo pak tedy nemůže říct, to co zde občas slýchávám, že on s něčím nemá vlastně vůbec nic společného; a nemůže se tedy tvářit, jako že nic, jako "já nic, já muzikant", jak vídáme a to dost často, všichni po celý svůj život. A to by snad pro dnešek už opravdu stačilo. Myslím si totiž, že pro mnohé může být už to samo o sobě složité pochopit; no, spíš především tedy přijmout. To asi hlavně; pochopit to, to jistě zas tak složité není, ale pochopit to plně, zcela, ve všech souvislostech a ve všech důsledcích, uvědomovat si i všechny příčiny a důsledky, a hlavně řídit se tím, tak to už může činit jisté potíže. Nám všem, řekl bych.

*****

- krá -

Autor: Karel Ábelovský | středa 20.5.2020 14:13 | karma článku: 10.93 | přečteno: 435x

Další články blogera

Karel Ábelovský

Sním či bdím

... o tom, jak člověk může dojít do stádia, kdy má pocit, že se svět a lidé v něm, zbláznili - říkám si, jestli sním, nebo skutečně bdím, jestli jsem vzhůru? To když vidím, čemu jsme my lidé schopni a ochotni věřit.

17.5.2020 v 16:16 | Karma článku: 15.08 | Přečteno: 780 | Diskuse

Karel Ábelovský

Pod rouškou ...

... a nemyslím tím samozřejmě tmu, i když lupiči často kradou právě pod rouškou tmy; ale o zlodějnu by jít mohlo, to ANO. Krade se totiž zase už celkem běžně, krade se i pravda, kradou se třeba sny, kradou se dokonce i argumenty.

8.5.2020 v 21:27 | Karma článku: 17.58 | Přečteno: 425 | Diskuse

Karel Ábelovský

O květech, "rojení" a zřejmě i o erupcích na slunci; a taky o ztrátě trpělivosti

... jaro je čas, kdy všechno kvete; pak asi není divu, že se i opylovači jenom rojí. Jsou různé květy, a tedy z logiky věci, musí být i různí opylovači. Je pak asi otázkou, co chceme pěstovat, a co chceme kultivovat.

5.5.2020 v 14:47 | Karma článku: 11.95 | Přečteno: 242 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Helena Vlachová

"Běda mužům, kterým žena vládne!"

Tato slavná věta zazněla v Jiráskových Starých pověstech českých na adresu kněžny Libuše. Můžeme říci, že jde o větu nadčasovou, o jejíž platnosti se lze dennodenně přesvědčit.

31.5.2020 v 7:41 | Karma článku: 9.42 | Přečteno: 136 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Šedesát sedm pohlaví si strčte za klobouk. Nebyla by nádražní lávka?

Protože mužové, kteří se mohou vyblbnout na nádražní lávce, nemají čas vymýšlet koniny a naopak k všestrannému rozkvětu lidstva čerpají důležité poznatky.

31.5.2020 v 7:35 | Karma článku: 11.84 | Přečteno: 168 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Hráli jsme rouškovanou…

Občas se snažím stručně a trefně popsat dnešní dobu. Po několika pokusech o charakteristiku, jež jsem zavrhl, se mi zdá pro současnost nejvýstižnější, že žijeme jakousi hodně praštěnou sci-fi. Koronavirová krize to jen potvrzuje.

31.5.2020 v 0:33 | Karma článku: 8.82 | Přečteno: 144 | Diskuse

Lukáš Burget

Toto není lavička Václava Havla!

Když se toulám přírodou, občas se mi stane, že na politiku narazím i v místech, kde si právě od politiky chci odpočinout. Jedno takové místo jsem pro Vás vyfotografoval.

30.5.2020 v 9:00 | Karma článku: 32.76 | Přečteno: 1857 | Diskuse

Dáša Stárková

Veřejně známé politické a lidské přehmaty hejtmanky Středočeského kraje

Půjčování auta manželovi, královsky placené mrtvé duše na úřadě, opět půjčení auta manželovi, přestavba ulice, kde žije, lživé nařčení Němců ze zadržení ochranných prostředků a nyní vyfabulované trestní oznámení místo sebereflexe.

29.5.2020 v 19:54 | Karma článku: 44.12 | Přečteno: 4569 | Diskuse
Počet článků 1113 Celková karma 17.68 Průměrná čtenost 1123

 

Jistěže ve světě nakonec zvítězí pravda,
... ovšem až dokáže totéž, co dovede lež.“

 

Museli jsme prodat chalupu. Dcera se rozvádí a potřebuje peníze, říká Žilková

Veronika Žilková opustila minulý měsíc v Izraeli svého manžela Martina Stropnického a vrátila se do Česka. Její maminka...

Vodafone měl masivní výpadek. Hodiny nefungovaly prakticky žádné služby

Lidé po celém Česku zaznamenali ve čtvrtek odpoledne výpadky služeb Vodafonu včetně bývalých služeb UPC, ať už šlo o...

Začala nová epocha dobývání vesmíru. Soukromá loď s astronauty letí k ISS

Přímý přenos Do vesmíru se po odloženém startu vydala vůbec poprvé soukromá loď s posádkou. Začíná se tak psát nová kapitola ...

Monika Bagárová porodila. Dcera dostala jméno po mamince Muradova

Zpěvačka a porotkyně SuperStar Monika Bagárová (25) je maminkou. Se šťastnou novinkou se pochlubila fanouškům na...

Milenec? Ano, ale nezapomínejte na důležitá pravidla nevěry

Nejen muži, ale i ženy často utíkají za potěchou mimo domov. Hledají si milence, který jim dá to, co ve vlastní ložnici...